ZPĚT
 
 
 
 
 

Čtyřlístek v Srbsku

Text: Pavlína Tondrová, Foto: z digitálního foťáku

  V květnu hostitelé, v srpnu naopak hosté – Čtyřlístek si letos vyzkoušel obě role. Mezi hosty Tuchlovické pouti 2013 patřil srbský soubor Pećinci ze stejnojmenného města. V závěru letních prázdnin naopak do Srbska zavítala muzika a tanečníci Čtyřlístku.

  Ve středu 28. srpna večer jsme vyrazili směr Srbsko. Díky našim báječným řidičům proběhla celá cesta hladce  a jelikož nás v Pećinci očekávali až v podvečer, rozhodli jsme se pro krátkou návštěvu Bělehradu. Zastavili jsme poblíž parku Kalemegdan. Obrovské plochy trávníku k odpočinku, lavičky, stánky, malé kavárny, sportovní hřiště, ale také stará vojenská pevnost podobná našemu Terezínu, v níž byly venku volně vystaveny exponáty vojenského muzea, a ještě malá zoo - to vše v jednom. Vystoupali jsme až na nejvýše položené místo, abychom se pokochali pohledem na soutok Sávy a Dunaje. Ve zbytku času jsme prošli část ulice Kněza Mihaila, jedné z  nejznámějších v Bělehradu.

  Po příjezdu do Pećinci nám naši hostitelé ukázali kulturní dům se sálem pro sobotní večerní vystoupení a poté s námi Sandra, členka srbského souboru a zároveň jejich tlumočnice, jela do místa našeho ubytování. V maličké obci Kupinovo, jižně od Pećinci, jsme se vyhrnuli z busu před zbrusu novou budovou vystavěnou pouze ze dřeva a už nás srdečně vítal Dušan, její majitel. Chystali jsme se ubytovat a v břiše už nám taky docela kručelo. Ovšem ve chvíli, kdy nám Sandra ohlásila, že je k dispozici 13 lůžek, nám povadl úsměv. Bylo nás totiž 25. Dušan ihned pravil, že „no problem“. Okamžitě zbytku osazenstva čítajícímu 12 lidí nabídl místa ve vlastním domě, prý má 6 volných postelí. Část souboru tedy popojela s řidiči na druhý konec vesnice, rozložili jsme gauče, mladší si rozestlali na zemi na matracích a karimatce, řidič Michal s manželkou a malou dcerkou vyhráli letiště. Taková drobnost nám přece nezkazí výlet! A hurá zpátky na večeři. Během ní se Tomáš, kapelník a vedoucí celé výpravy, snažil získat nějaké informace o festivalu, o našem programu mimo vystoupení. Marně. Životním heslem našich srbských přátel bylo zcela jistě „Mañana!“ (pro španělsky nehovořící  – odklad věci, povinnosti, úkolu k vyřízení na zítra, na později… na někdy… na nikdy). Čtyřlístek se však ničeho nezalekl, na svých cestách už souboráci zažili leccos. Rozhodli jsme se užít si pobyt naplno, i bez zjevného plánu. A věřte mi, stálo to za to!

  Druhý den po vydatné snídani nás čekal výlet na lodičce v mokřinách nedaleké přírodní rezervace, setkání s místními rybáři a fotografování nepřeberného množství žab, pijavic, leknínů a všelikého vodního ptactva. Po dobrém obědě a krátké siestě přišla na řadu zkouška programu na vystoupení. V podvečer jsme se přesunuli do Irigu (městečka severně od Pećinci), kde se mělo odehtár první společné vystoupení. Tak trochu vše budilo dojem, že festival vznikl jen proto, abychom do Srbska přijeli. V programu jsme se střídali s místním dětským souborem a s našimi hostiteli. Na závěr našeho posledního vstupu jsme začali zpívat srbskou lidovou píseň, kterou jsme se naučili. Po zaznění jejích prvních tónů sál, který se v průběhu pořadu podobal včelímu úlu, na několik vteřin zcela ztichl a poté  následoval velký aplaus. Zabodovali jsme. Po vystoupení nás pohostili tím nejlepším, co Srbsko nabízí. Pljeskavica, jehněčí, skopové,kuřecí, rajčata, papriky, ovoce, pita a samozřejmě pálenka rakija na dobré trávení. Únava nás ovšem celkem záhy vyhnala do autobusu a jeli jsme do hajan.

  V sobotu dopoledne nás Sandra s dvěma kolegy doprovodila na okružní jízdu Bělehradem v otevřeném dvoupatrovém autobusu. Televizní věž Avala, cíl naší cesty, zmizel z mapy při bombardování v roce 1999, zůstal po ní jen kráter v zemi. Díky finanční sbírce mezi obyvateli byla v letech 2006 až 2008 vystavěna nová Avala. Projížděli jsme strohá sídliště, vilové čtvrti se zelenými zahradami, ulice podobné těm v našem hlavním městě… snad jen některé rozbité, vybombardované domy, na jejichž opravu nejsou peníze, dávaly tušit, že nejsme doma. Z vyhlídkového patra na věži jsme mohli sledovat část krajiny z ptačí perspektivy.

  Večer  nás čekalo vystoupení v Pećinci, opět společně s oběma srbskými soubory. Publikum  bylo skvělé, spontánní, úžasně reagovalo. Po programu stejně jako v pátek následovala bohatá večeře a společné posezení. Tančilo se, zpívalo, ale nás čekala dlouhá cesta domů. Po půlnoci jsme se tedy rozloučili s vědomím, že nám naši hostitelé poskytli to nejlepší, co mohli, a rozjeli jsme se domů.

  Možná tenhle zájezd neměl přesný a jasný program, jak jsme zvyklí z jiných festivalů, ale možná o to víc jsme si ho opravdu naplno užili a rozhodně bude na co vzpomínat. 

 


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Více foto naleznete zde:

http://erww.rajce.idnes.cz/SRBSKO_2013/


 
 
Aktuality | O souboru | Repertoár | Kontakt | Fórum